Sto zvířat: Jak vznikaly jejich největší hity posledních 30 let

Vznik kapely Sto zvířat v roce 1990

Skupina Sto zvířat vznikla v roce 1990 v Praze, kdy se sešli muzikanti z různých hudebních projektů. Zakládajícími členy byli Jan Kalina, Tomáš Belko a Petr Hostinský, kteří se znali již z dřívější spolupráce v jiných kapelách. Původní sestava se zformovala v hospodě Na Slamníku v pražských Dejvicích, kde pravidelně probíhaly jamovací sessions. Kapela začala experimentovat s mixem různých hudebních stylů, především ska, reggae a rocksteady, což se později stalo jejich charakteristickým zvukem.

První oficiální vystoupení proběhlo v klubu Belmondo, kde kapela představila svůj originální repertoár, který zahrnoval jak vlastní skladby, tak cover verze známých ska hitů. Název Sto zvířat vznikl spontánně během jednoho z prvních zkoušení, kdy členové kapely hledali něco výstižného a zároveň originálního. Původní myšlenka byla vytvořit projekt, který by spojoval energii ska music s českými texty, což se ukázalo jako velmi úspěšný koncept.

V počátcích své existence kapela často vystupovala v pražských klubech, především v Bunkru, Rock Café a Akropoli. Jejich energie a neotřelý přístup k hudbě si rychle získaly pozornost publika. První demo nahrávka vznikla již v roce 1991 ve studiu Propast, kde kapela nahrála skladby jako Škola, Alice se dala na pití a Nikdy nic nebylo, které se později staly součástí jejich debutového alba.

Důležitým momentem pro kapelu bylo rozšíření sestavy o dechovou sekci, která významně obohatila jejich zvuk. Přidání trombonu, saxofonu a trubky dodalo hudbě Sto zvířat charakteristický sound, který je dodnes jejich poznávacím znamením. Původní tříčlenná sestava se postupně rozrostla na devítičlenný orchestr, což umožnilo kapele experimentovat s komplexnějšími aranžemi a bohatšími hudebními plochami.

V prvních letech existence se kapela potýkala s častými personálními změnami, což ale paradoxně přispělo k jejich muzikantskému růstu. Každý nový člen přinesl do kapely vlastní hudební vlivy a nápady. Významným přínosem bylo také zapojení zpěvačky, což rozšířilo možnosti vokálních aranží a přidalo nový rozměr jejich vystoupením.

Konec roku 1992 přinesl kapele první významný úspěch, když byli pozváni na festival Ska Fest v Plzni, kde vystoupili po boku známých zahraničních ska kapel. Toto vystoupení jim otevřelo dveře k dalším festivalovým akcím a pomohlo etablovat jejich pozici na české hudební scéně. První roky existence Sto zvířat byly charakteristické intenzivním koncertováním a budováním vlastního repertoáru, který postupně přerostl v jejich charakteristický mix ska, reggae a rockových prvků s vtipnými českými texty.

Ska a reggae jako hlavní hudební styl

Hudební skupina Sto zvířat se již od svého vzniku v roce 1990 profiluje jako představitel specifického hudebního stylu, který kombinuje prvky ska a reggae s českými hudebními vlivy. Jejich charakteristický zvuk je postaven na výrazné dechové sekci, synkopovaném rytmu a energickém projevu, který je typický pro jamajské hudební styly. V repertoáru kapely najdeme skladby jako Píseň, co mě učil listopad, Alice se dala na pití nebo Dáma s čápem, které všechny nesou nezaměnitelný rukopis ska-reggae fúze.

Kapela ve svých skladbách často využívá typické off-beat kytarové riffy a výraznou baskytarovou linku, která tvoří páteř jejich zvuku. Dechová sekce, složená z trombónu, trumpety a saxofonu, dodává písním charakteristickou barvu a vytváří onen specifický ska sound, který je pro Sto zvířat tak typický. Jejich hudební projev je navíc obohacen o prvky českého bigbítu a rockové hudby, což vytváří jedinečný mix, který si získal širokou posluchačskou základnu.

V průběhu let se skupina vypracovala na jednoho z nejvýznamnějších představitelů české ska scény. Jejich skladby jako Nejkratší cesta nebo Nikdy nic nebylo jsou považovány za klasiky žánru a pravidelně zaznívají na koncertech i v rádiích. Texty písní, často společensky kritické nebo humorné, perfektně doplňují energickou hudební složku a vytváří tak kompaktní celek, který je pro posluchače snadno zapamatovatelný.

Charakteristickým rysem jejich tvorby je také schopnost propojovat různé hudební styly v rámci ska a reggae základu. V některých skladbách můžeme zaslechnout prvky rocksteady, tradičního jamajského stylu, který předcházel reggae, jindy zase moderní prvky třetí vlny ska. Skupina také experimentuje s latino rytmy, což je patrné například ve skladbě Španělský harém nebo Alice se dala na pití.

Důležitým aspektem jejich tvorby je živé vystupování, kde ska a reggae rytmy vynikají nejvíce. Na koncertech kapela často prodlužuje své skladby o instrumentální pasáže, během kterých vyniká především dechová sekce. Taneční charakter jejich hudby je umocněn typickým ska rytmem, který posluchače prakticky nutí k pohybu. Koncertní verze skladeb jsou často energičtější a živější než jejich studiové nahrávky, což je pro ska muziku typické.

V posledních letech skupina pokračuje v tradici ska a reggae, ale nebojí se ani experimentovat s modernějšími prvky. Jejich novější skladby obsahují například elementy elektronické hudby, ale vždy si zachovávají charakteristický zvuk, který si fanoušci oblíbili. Toto spojení tradičního ska zvuku s moderními prvky ukazuje, že žánr je stále živý a schopný evoluce, aniž by ztratil svou podstatu.

První album Druhohor vydané roku 1993

Album Druhohor představuje zásadní milník v historii české ska skupiny Sto zvířat. Tato deska, která spatřila světlo světa v roce 1993, položila základy pro jedinečný zvuk kapely, který kombinuje prvky ska, reggae a rockové hudby. Nahrávání probíhalo ve studiu Propast pod vedením zkušeného producenta Petra Ackermanna, který dokázal zachytit syrovou energii živých vystoupení kapely.

Na albu se nachází celkem čtrnáct skladeb, včetně ikonické písně Škola, která se stala jedním z největších hitů skupiny. Text této písně, pojednávající o školních letech a studentském životě, si získal srdce posluchačů napříč generacemi. Další významnou skladbou je Dáma s čápem, která představuje charakteristický humor kapely a její schopnost kombinovat chytlavé melodie s vtipnými texty.

Zvukově se album vyznačuje výraznou dechovou sekcí, kterou tehdy tvořili Jan Kalina na trombón a Petr Hostinský na saxofon. Rytmická sekce, složená z baskytary Petra Ostrouchova a bicích Jiřího Hanzlíka, vytváří pevný základ pro ska rytmy, které jsou pro album charakteristické. Kytarové riffy Tomáše Belka dodávají skladbám rockový náboj, zatímco klávesové party Petra Kurandu dokreslují celkovou atmosféru.

Texty na albu Druhohor se vyznačují osobitým pohledem na každodenní život, často s nádechem ironie a společenské kritiky. Skladba Podvodník například vypráví příběh o malých podvodech a lžích, které jsou součástí běžného života. Jazyková hravost a důraz na české reálie se staly charakteristickým rysem tvorby Sto zvířat již od tohoto prvního alba.

Album bylo nahráno na analogový pás, což mu dodává specifický, teplý zvuk, který je dodnes ceněn hudebními fanoušky. Obal desky, navržený výtvarníkem Michalem Cihlárem, zobrazuje stylizovaná zvířata v charakteristickém grafickém stylu, který se stal poznávacím znamením kapely.

Druhohor obsahuje také několik instrumentálních skladeb, které dokazují vysokou muzikantskou úroveň jednotlivých členů kapely. Ska pro Karla je působivou instrumentální poctou českému ska a jeho kořenům. Album uzavírá energická skladba Večírek, která se stala oblíbeným koncertním číslem a pravidelně uzavírá živá vystoupení kapely.

Význam alba Druhohor pro českou hudební scénu je nepopiratelný. Představilo nový, svěží přístup k ska hudbě a položilo základy pro další vývoj tohoto žánru v České republice. Mnoho skladeb z alba se stalo trvalou součástí koncertního repertoáru kapely a inspirovalo řadu následovníků na české ska scéně.

Nejznámější hity Škola, Alice se dala na pití

Skupina Sto zvířat se do povědomí široké veřejnosti dostala především díky dvěma výrazným hitům, které se staly jejich poznávacími znameními. Píseň Škola z roku 1996 se okamžitě stala hymnou všech školou povinných a její chytlavý refrén škola je pro mě jako klec zlidověl napříč generacemi. Text písně vtipně a trefně vystihuje pocity studentů, kteří se každé ráno musí vypořádat s ranním vstáváním a nudnými hodinami ve školních lavicích. Skladba se pravidelně objevuje v rádiích dodnes a její popularita neupadá ani po více než dvou desetiletích od vydání.

Album	Rok vydání	Počet skladeb
Druhohor	1993	14
Ty vole, na základní škole	1996	13
Bambule	1998	15
Jeden den	2000	12
Nikdy nic nebylo	2002	14
Pohoda	2004	13

Druhým významným hitem kapely je Alice se dala na pití, která vyšla na albu Druhá brada v roce 2000. Tato skladba představuje charakteristický mix ska rytmu a českého textu, který vypráví příběh dívky Alice, jež řeší své životní problémy pomocí alkoholu. Text písně balancuje na hraně mezi humorem a sociální kritikou, což je pro tvorbu Sto zvířat typické. Melodická linka podporovaná výraznou dechovou sekcí vytváří nezaměnitelný zvuk, který se stal pro kapelu charakteristickým.

Obě písně se pravidelně objevují na koncertech skupiny a fanoušci je znají nazpaměť. Zajímavostí je, že Škola vznikla původně jako součást většího projektu, kdy kapela experimentovala s různými hudebními styly. Výsledný mix ska, reggae a rockových prvků se ukázal jako velmi úspěšný a definoval další směřování skupiny. Text písně napsal frontman Jan Kalina během jednoho odpoledne, když vzpomínal na svá studentská léta.

Alice se dala na pití má oproti tomu složitější historii vzniku. Původní verze textu byla mnohem temnější a kapela ji několikrát přepracovala, než našla správnou rovnováhu mezi vážností tématu a charakteristickým humorem Sto zvířat. Píseň se stala významným mezníkem v kariéře skupiny a pomohla jim oslovit širší publikum. Dechová sekce v této skladbě předvádí mimořádný výkon, který podtrhuje celkové vyznění písně.

Obě skladby se dočkaly několika remaků a coververzí od jiných interpretů, ale originální verze Sto zvířat zůstávají nejpopulárnější. Na koncertech tyto písně pravidelně uzavírají hlavní set a publikum je vždy přijímá s nadšením. Zajímavostí je, že kapela občas experimentuje s různými aranžemi těchto hitů, aby je udržela svěží jak pro sebe, tak pro posluchače. Texty obou písní se staly součástí české populární kultury a často jsou citovány v různých souvislostech, což jen potvrzuje jejich nadčasovost a význam v české hudební historii.

Typické dechové nástroje v písních skupiny

Dechové nástroje tvoří neodmyslitelnou součást charakteristického zvuku skupiny Sto zvířat, která je známá svým osobitým ska-punkovým projevem. Dominantní pozici v jejich skladbách zaujímá především saxofon, který se stal jakýmsi poznávacím znamením kapely. Saxofonové party jsou často vedeny v rychlých, energických pasážích, které dodávají písním typický taneční charakter. V mnoha skladbách, jako například v hitovce Alice se dala na pití nebo Dáma s čápem, vytváří saxofon nezaměnitelné melodické linky, které si posluchači okamžitě zapamatují.

Vedle saxofonu hraje významnou roli trombón neboli pozoun, který společně s trumpetou tvoří charakteristickou dechovou sekci. Trombón často doplňuje saxofonové party a vytváří hutný zvukový základ, který je typický pro ska hudbu. V písních jako Nejkratší cesta nebo Škola se trombón výrazně podílí na vytváření specifické atmosféry through basových linek a harmonických doprovodů.

Trumpeta přináší do skladeb Sto zvířat jasný, průrazný zvuk, který je особně důležitý v refrénech a instrumentálních mezihrách. V písni Podpaží nebo Nikdy nic nebylo lze slyšet, jak trumpetové sóla dodávají skladbám další rozměr a energii. Dechová sekce jako celek často vytváří charakteristické riffy, které se pravidelně opakují a tvoří páteř mnoha skladeb.

V některých pomalejších písních, jako je například Píseň prázdných kapes, se dechové nástroje používají subtilněji, vytvářejí jemnější aranže a atmosférické pasáže. Zajímavým prvkem je také časté střídání sólových partů mezi jednotlivými dechovými nástroji, což lze výborně slyšet v písni Už ti není dvacet.

Kapela často experimentuje s různými kombinacemi dechových nástrojů, někdy přidává i další nástroje jako klarinet nebo flétnu, což je patrné například v písni Kde jsou. Toto experimentování s různými dechovými nástroji přispívá k pestrosti jejich hudebního projevu a pomáhá vytvářet originální zvukovou identitu skupiny.

Charakteristickým rysem je také způsob, jakým dechové nástroje komunikují s ostatními nástroji v kapele. Často vytvářejí kontrapunkt k vokálním linkám nebo kytarovým riffům, což je dobře slyšet například v písni Poprvé. Dechová sekce také často funguje jako rytmický element, který podporuje ska rytmiku typickou pro většinu repertoáru Sto zvířat.

V novějších skladbách kapela experimentuje s modernějším přístupem k aranžím dechových nástrojů, včetně využití různých efektů a netradičních harmonií. Tento vývoj lze sledovat například v písních z posledních alb, kde dechové nástroje získávají nové zvukové barvy a jsou používány inovativním způsobem, aniž by se ztratil charakteristický sound kapely.

Spolupráce s Robertem Nebřenským jako textařem

Robert Nebřenský se stal klíčovou postavou v textařské tvorbě skupiny Sto zvířat v polovině devadesátých let. Jeho specifický styl psaní, kombinující humor, ironii a společenskou kritiku, výrazně ovlivnil směřování kapely a její charakteristický zvuk. První významná spolupráce začala při tvorbě alba Druhá brada v roce 1996, kde Nebřenský napsal texty k několika písním, včetně populárního hitu Škola.

Nebřenského texty se vyznačují originálním používáním českého jazyka, často pracuje s dvojsmysly a slovními hříčkami, které dokonale zapadají do ska-rockového soundu Sto zvířat. Jeho schopnost zachytit každodenní situace a přetvořit je do vtipných a trefných textů se stala poznávacím znamením mnoha skladeb. Například v písni Podpaží dokázal obyčejné témo zpracovat způsobem, který posluchače nejen pobaví, ale i nutí k zamyšlení nad absurditou některých společenských konvencí.

Spolupráce s Robertem Nebřenským přinesla kapele nový rozměr v textařské rovině. Jeho texty často reflektují společenské problémy, ale nikdy nesklouzávají k prvoplánovému moralizování. Místo toho využívá satiru a nadsázku, což je patrné například v písních Alice se dala na pití nebo Dáma s čápem. Nebřenský dokáže mistrovským způsobem propojit každodenní situace s hlubším společenským kontextem, přičemž zachovává charakteristický humor a lehkost, která je pro Sto zvířat typická.

V průběhu let se spolupráce s Nebřenským stala integrální součástí tvůrčího procesu kapely. Jeho texty perfektně doplňují energickou hudbu Sto zvířat a vytváří jedinečnou kombinaci, která oslovuje posluchače napříč generacemi. Nebřenský dokáže ve svých textech zachytit atmosféru české společnosti, její specifika a problémy, ale zároveň udržuje nadhled a humor, který je pro kapelu charakteristický.

Významným přínosem této spolupráce je také schopnost Nebřenského psát texty, které fungují v kontextu živých vystoupení. Jeho písně mají často chytlavé refrény a snadno zapamatovatelné pasáže, které publikum může zpívat společně s kapelou. Tato interaktivita je důležitým prvkem koncertů Sto zvířat a Nebřenského texty k tomu významně přispívají.

Textařský rukopis Roberta Nebřenského se stal nedílnou součástí identity Sto zvířat. Jeho schopnost kombinovat vtip s kritickým pohledem na společnost, vytvářet mnohovrstevnaté příběhy a pracovat s jazykem způsobem, který je současně sofistikovaný i přístupný, významně přispěla k úspěchu kapely. Tato dlouholetá spolupráce přinesla řadu hitů, které se staly trvalou součástí české populární hudby a dokládají, že spojení kvalitních textů s energickou ska hudbou může vytvořit nadčasové skladby.

Sto zvířat je jako barevná paleta, každá píseň má svůj vlastní odstín, který dohromady tvoří dokonalý obraz české hudební scény

Radoslav Hruška

Koncertní turné a festivalová vystoupení skupiny

Skupina Sto zvířat se již od svého vzniku v roce 1990 aktivně věnuje koncertování po celé České republice i v zahraničí. Jejich energická vystoupení jsou charakteristická především živelnou ska atmosférou a propracovanými dechovými aranžemi. Kapela pravidelně vystupuje na významných českých festivalech, mezi které patří například Rock for People, Colours of Ostrava či Trutnoff Open Air Festival.

V průběhu let si Sto zvířat vybudovala pověst jedné z nejlepších koncertních kapel na české hudební scéně. Jejich vystoupení jsou známá svou vysokou energií a schopností roztančit publikum každého věku. Během letní festivalové sezóny kapela obvykle absolvuje kolem třiceti vystoupení, přičemž zimní období věnuje především klubovým koncertům.

Významným milníkem v koncertní historii skupiny bylo turné k 25. výročí existence v roce 2015, během kterého kapela odehrála sérii vyprodaných koncertů ve velkých sálech po celé republice. Na těchto vystoupeních zazněly jak osvědčené hity jako Píseň, co mě učil listopad, Alice se dala na pití či Dáma s čápem, tak i méně hrané skladby z celé historie kapely.

Festivalová vystoupení Sto zvířat jsou charakteristická propracovanou dramaturgií, kdy kapela dokáže během hodiny a půl představit průřez svou tvorbou tak, aby zaujala jak skalní fanoušky, tak i náhodné posluchače. Nechybí prostor pro instrumentální exhibice jednotlivých členů, především dechové sekce, která je považována za jednu z nejlepších v českém ska.

V posledních letech skupina rozšířila své koncertní aktivity i do zahraničí, především na Slovensko a do Polska, kde si získává stále početnější fanouškovskou základnu. Pravidelně vystupuje také na specializovaných ska a reggae festivalech v německy mluvících zemích, kde jejich originální pojetí českého ska nachází pozitivní ohlas.

Kapela je známá tím, že své koncerty pečlivě připravuje a neustále obměňuje playlist, aby každé vystoupení bylo jedinečné. Během své existence odehrála více než dva tisíce koncertů a její živá vystoupení jsou považována za jedny z nejkvalitnějších na české klubové scéně. Specifickým rysem koncertů Sto zvířat je také interakce s publikem, kdy frontman Jan Kalina dokáže vytvořit bezprostřední atmosféru a vtáhnout diváky do děje.

Na festivalech kapela často experimentuje s různými hudebními hosty a speciálními aranžemi svých skladeb. Tato otevřenost k různým hudebním spolupracím přináší nové rozměry do jejich živých vystoupení a udržuje jejich koncerty svěží a zajímavé i pro dlouholeté příznivce.

Významné skladby z alba Ty vole na základní

Album Ty vole na základní obsahuje několik zásadních skladeb, které se staly neodmyslitelnou součástí repertoáru skupiny Sto zvířat. Píseň Alice se dala na pití patří mezi nejznámější skladby z tohoto alba a vypráví příběh dívky, která řeší své životní problémy pomocí alkoholu. Text písně kombinuje typický humor kapely s vážnějším společenským podtextem, což je charakteristické pro tvorbu Sto zvířat. Melodie obsahuje výrazné ska prvky s důrazem na dechovou sekci.

Další významnou skladbou je Škola, která reflektuje školní léta a vztahy mezi spolužáky. Text písně obsahuje nostalgické vzpomínky na základní školu, první lásky a konflikty s učiteli. Charakteristický je zde rychlý ska rytmus a chytlavý refrén, který si posluchači snadno zapamatují. Píseň se stala oblíbenou zejména mezi mladším publikem a často zaznívá na koncertech kapely.

Dívka s modrou taškou představuje další důležitou skladbu z alba. Její text popisuje každodenní situaci z městské hromadné dopravy, kde vypravěč pozoruje tajemnou dívku s modrou taškou. Píseň vyniká propracovanými aranžemi dechových nástrojů a charakteristickým ska-punkovým zvukem, který je pro Sto zvířat typický.

Nesmíme opomenout ani skladbu Neděle, která se věnuje tématu víkendového lenošení a odpočinku. Text humorně popisuje typickou českou neděli, kdy se člověk snaží vyrovnat s následky sobotní zábavy. Píseň obsahuje výrazné prvky reggae a ska, přičemž důležitou roli hraje saxofonová sekce a trombón.

Pepík a Anča je další významnou skladbou z alba, která vypráví příběh dvou mladých lidí a jejich komplikovaného vztahu. Text je napsán s typickým humorem a nadsázkou, obsahuje množství hovorových výrazů a slangových obratů. Hudebně se jedná o energickou ska skladbu s výraznými prvky punku, kde vyniká především rytmická sekce a dechové nástroje.

Album obsahuje také píseň Na zastávce, která se stala oblíbenou díky své taneční melodii a textu popisujícímu každodenní situace z městského života. Skladba kombinuje prvky ska s reggae a obsahuje charakteristické dechové aranže, které jsou pro Sto zvířat typické. Text písně reflektuje běžné životní situace s humorem a lehkou nadsázkou, což je jeden z důvodů její popularity mezi fanoušky.

Všechny tyto skladby spojuje typický rukopis kapely Sto zvířat - kombinace ska rytmů, výrazných dechových aranží a textů, které často s humorem komentují každodenní život. Album Ty vole na základní tak představuje důležitý milník v tvorbě kapely a obsahuje několik skladeb, které se staly trvalou součástí jejich koncertního repertoáru.

Charakteristické texty s humorným obsahem

Texty skupiny Sto zvířat jsou charakteristické svým osobitým humorem a nadsázkou, která se prolíná celou jejich tvorbou. Kapela si často bere na mušku běžné životní situace a vztahy mezi lidmi, které dokáže podat s lehkostí a vtipem sobě vlastním. V písních se objevují příběhy z každodenního života, které jsou podány s notnou dávkou ironie a satiry.

Typickým příkladem je skladba Podpaží, kde skupina s humorem popisuje intimní hygienické návyky, nebo píseň Alice se dala na pití, která vypráví příběh ženy propadající alkoholu, ovšem způsobem, který vyvolává spíše úsměv než smutek. Texty často obsahují slovní hříčky a dvojsmysly, které jsou pro posluchače objevitelné až po několikátém poslechu.

Skupina se nebojí ani společenské kritiky, kterou však podává s nadhledem a vtipem. Například v písni Nikdy nic nebylo poukazuje na českou povahu a tendenci stěžovat si na všechno kolem. Charakteristickým rysem textů je také používání hovorového jazyka a slangových výrazů, které dodávají písním na autenticitě a přibližují je běžnému posluchači.

V repertoáru kapely najdeme i absurdní humor, který se projevuje například v písni Dej mi nějakej fet, kde je téma drog podáno s nadsázkou a sarkasmem. Texty často pracují s překvapivými pointami a neočekávanými zvraty, což je patrné třeba v písni Píseň o lásce. Skupina dokáže vtipně zpracovat i vážnější témata, jako jsou mezilidské vztahy nebo společenské problémy.

Zvláštní pozornost si zaslouží texty o lásce a vztazích, které Sto zvířat pojímá netradičně a s humorem. V písni Poprvé například popisují první milostné zkušenosti způsobem, který je jak vtipný, tak poetický. Kapela často využívá metafory a přirovnání, které jsou originální a nezřídka vyvolávají úsměv na tváři posluchače.

Textař Jan Kalina dokáže mistrovně pracovat s českým jazykem a jeho možnostmi. Využívá různé jazykové roviny, od spisovné češtiny až po slang a nářečí, což dodává textům další rozměr humoru. Texty jsou často postaveny na příbězích z městského prostředí, které jsou podány s nadhledem a pochopením pro lidské slabosti.

V písních se objevují i odkazy na populární kulturu a aktuální společenské dění, které jsou zpracovány s typickým humorem skupiny. Například v písni Já jsem tvůj pes se skupina vysmívá přehnaně submisivním vztahům, zatímco v Píči kritizuje vulgární způsob vyjadřování v současné společnosti, paradoxně právě použitím vulgárního výrazu jako ústředního motivu písně.

Nejnovější tvorba a současné složení kapely

Skupina Sto zvířat v posledních letech prochází tvůrčím obdobím, které přináší nové hudební experimenty a svěží zvukovou stopu. V roce 2021 kapela vydala album Už není čas, které představuje jejich dosud nejodvážnější počin. Album obsahuje dvanáct skladeb, které kombinují tradiční ska rytmy s moderními prvky elektronické hudby a alternativního rocku. Mezi nejvýraznější skladby patří Nikdy není pozdě a Poslední tanec, které získaly značnou pozornost v českých rádiích.

Současné složení kapely se ustálilo po několika personálních změnách. Jana Jelínková nadále zůstává výraznou frontmankou a její charakteristický hlas je stále poznávacím znamením skupiny. Petr Hostinský na trombón a Jiří Šíma na saxofon tvoří páteř dechové sekce, která je pro zvuk Sto zvířat naprosto klíčová. Rytmická sekce v podobě baskytary a bicích prošla v roce 2020 obměnou, což přineslo do zvuku kapely novou energii a dynamiku.

Kapela se v současnosti soustředí na propojování různých hudebních stylů, přičemž základní ska sound zůstává zachován. Nové skladby jako Noční můry a V rytmu ska dokazují, že Sto zvířat dokáže držet krok s dobou, aniž by ztratila svou autenticitu. Texty písní se více zaměřují na současná společenská témata, což je patrné například ve skladbě Digitální věk, která reflektuje život v moderní době.

V koncertním programu skupina kombinuje nový materiál s osvědčenými hity, přičemž aranže starších skladeb často dostávají současnější zvukový kabát. Živá vystoupení zůstávají hlavní doménou Sto zvířat, kde kapela naplno využívá svou energii a muzikantskou virtuozitu. Pravidelně vystupují na významných českých festivalech a pořádají klubová turné.

Kapela také experimentuje s novými formáty prezentace své tvorby. V roce 2022 například realizovala sérii online koncertů s rozšířenou dechovou sekcí a hostujícími muzikanty. Tato vystoupení přinesla nové verze známých hitů a ukázala, že Sto zvířat se nebojí inovací. Současně pracují na novém materiálu, který by měl vyjít v příštím roce, přičemž první singl Tančím v oblacích již naznačuje směr, kterým se kapela vydává - moderní produkce s důrazem na taneční rytmy a propracované dechové aranže.

Významným prvkem současné tvorby je také spolupráce s mladšími umělci, což přináší do hudby Sto zvířat svěží pohled a nové impulzy. Kapela tak dokazuje, že i po třiceti letech na scéně dokáže být relevantní a oslovovat různé generace posluchačů, aniž by se vzdávala své charakteristické identity.