COVID nemoc z povolání: Kdo má nárok na odškodnění?

Definice nemoci z povolání

V České republice je nemoc z povolání definována jako onemocnění, které vzniklo v příčinné souvislosti s vykonávaným zaměstnáním. Pro uznání covidu-19 jako nemoci z povolání je tedy klíčové prokázat, že k nákaze došlo právě a pouze při výkonu práce. To může být obtížné, jelikož k přenosu koronaviru dochází i v běžném životě. Zdravotníci, kteří jsou v přímém kontaktu s nemocnými covid-19, mají vyšší pravděpodobnost uznání nemoci z povolání, jelikož u nich existuje jasná souvislost mezi prací a nákazou. V případě jiných profesí je posuzování složitější a záleží na mnoha faktorech, jako je například možnost dodržování hygienických opatření na pracovišti. Důležité je vést si evidenci o pohybu na pracovišti, kontaktech s kolegy a případných nahlášených onemocněních. Pokud máte podezření, že jste se nakazili covidem-19 v práci, obraťte se na svého lékaře a poskytněte mu veškeré relevantní informace o svém zaměstnání a průběhu onemocnění. Lékař posoudí váš případ a v případě důvodného podezření na nemoc z povolání vás odešle k dalšímu šetření.

Covid-19 a jeho rizika

Pandemie covidu-19 přinesla kromě zdravotních rizik i otázky ohledně uznávání covidu jako nemoci z povolání. Pro určité profese, kde je zvýšené riziko nákazy, je tato otázka klíčová. Jedná se zejména o zdravotníky, pracovníky v sociálních službách nebo učitele. Pro uznání covidu-19 jako nemoci z povolání je stěžejní prokázání přímé souvislosti s výkonem práce. To znamená, že zaměstnanec musí doložit, že byl vystaven vyššímu riziku nákazy na pracovišti než v běžném životě. Důkazy mohou zahrnovat epidemiologické šetření, svědectví kolegů nebo dokumentaci o ochranných opatřeních na pracovišti. Uznání covidu-19 jako nemoci z povolání má pro zaměstnance několik výhod. Patří mezi ně náhrada ušlé mzdy, úhrada léčebných výloh a případně i odškodnění. Proces uznání však může být složitý a zdlouhavý, proto je vhodné obrátit se na odborníky, například odborovou organizaci nebo právníka.

Profese s vysokým rizikem nákazy

V některých profesích je riziko nákazy covidem-19 bohužel stále vysoké. Jde o profese, kde dochází k úzkému kontaktu s lidmi, a to i přes zavedená hygienická opatření. Mezi nejrizikovější patří zdravotničtí pracovníci, ať už lékaři, sestry nebo záchranáři. Denně se setkávají s pacienty s různými infekčními chorobami, včetně covidu-19. Další skupinou s vysokým rizikem nákazy jsou pracovníci v sociálních službách. Pečují o seniory a osoby se zdravotním postižením, tedy o ty nejzranitelnější skupiny obyvatel. Nesmíme zapomenout ani na učitele, kteří pracují s dětmi, jež mohou být přenašeči viru, aniž by samy měly příznaky. V případě, že se u těchto profesí prokáže, že k nákaze covidem-19 došlo při výkonu povolání, jedná se o nemoc z povolání. To s sebou nese důležité důsledky, například nárok na odškodnění. Je proto důležité, aby si zaměstnavatelé i zaměstnanci byli vědomi rizik a dodržovali všechna hygienická opatření.

Dokazování nákazy na pracovišti

Prokazování nákazy covidem-19 jako nemoci z povolání je složitý proces, který vyžaduje splnění několika podmínek. Zaměstnanec musí prokázat, že byl vystaven zvýšenému riziku nákazy na pracovišti ve srovnání s běžnou populací. To může být obtížné, zejména v profesích, kde dochází k častému kontaktu s veřejností. Zaměstnanec musí dále doložit, že dodržoval všechna doporučená hygienická opatření, jako je nošení roušky a dezinfekce rukou. Důkazní břemeno leží na zaměstnanci, který musí předložit dostatek důkazů o tom, že se nakazil právě na pracovišti. Mezi tyto důkazy mohou patřit například svědectví kolegů, záznamy o docházce nebo epidemiologická šetření. V případě sporu o uznání covidu-19 jako nemoci z povolání rozhoduje příslušná okresní hygienická stanice na základě předložených důkazů.

Nárok na odškodnění

V případě, že je onemocnění COVID-19 uznáno jako nemoc z povolání, má zaměstnanec nárok na odškodnění. Toto odškodnění se vztahuje na ušlou mzdu po dobu pracovní neschopnosti, a to ve výši 60 % denního vyměřovacího základu. Zaměstnanec má také nárok na náhradu za bolestné a ztížení společenského uplatnění, které se odvíjí od závažnosti a trvání následků onemocnění. Pro uznání nemoci z povolání je nezbytné prokázat příčinnou souvislost mezi výkonem práce a nákazou COVID-19. To může být v některých profesích, jako jsou zdravotníci nebo pracovníci v sociálních službách, snazší než v jiných. Nicméně i v jiných odvětvích je možné nemoc z povolání prokázat, a to zejména v případech, kdy došlo k hromadné nákaze na pracovišti. V případě sporu o uznání nemoci z povolání nebo výši odškodnění je možné se obrátit na soud.

Preventivní opatření na pracovišti

Vzhledem k možnému uznání covidu-19 jako nemoci z povolání, a to zejména u některých profesí s vysokou mírou expozice, je nezbytné klást důraz na preventivní opatření na pracovišti. Zaměstnavatelé by měli i nadále dbát na dodržování základních hygienických pravidel, jako je pravidelné mytí a dezinfekce rukou, a zajištění dostatečného množství dezinfekčních prostředků na pracovišti. Důležitá je také pravidelná dezinfekce povrchů, kterých se zaměstnanci často dotýkají. V případě, že to charakter práce umožňuje, je vhodné zvážit i nadále možnost práce z domova nebo střídání směn, čímž se minimalizuje kontakt mezi zaměstnanci. Zaměstnavatelé by měli být nápomocni i v otázce očkování a testování, ať už formou volných dnů, nebo zajištěním testování přímo na pracovišti. Dodržování těchto opatření je důležité nejen z hlediska prevence covidu-19, ale i dalších infekčních onemocnění.

Povinnosti zaměstnavatele

V případě onemocnění COVID-19 se na uznání nemoci z povolání vztahují stejná pravidla jako u jiných nemocí. Zaměstnavatel má v této souvislosti několik povinností. Musí především vést evidenci rizikových faktorů pracovních podmínek a na základě této evidence přijímat opatření k ochraně zdraví zaměstnanců. Mezi tato opatření patří například zajištění dezinfekce, poskytování ochranných pomůcek nebo úprava pracovního režimu. Pokud zaměstnanec onemocní COVID-19 a existuje podezření na souvislost s výkonem práce, je zaměstnavatel povinen nahlásit tuto skutečnost svému závodnímu lékaři a příslušné okresní hygienické stanici. Zaměstnavatel je dále povinen spolupracovat s orgány ochrany veřejného zdraví při šetření příčiny onemocnění a při přijímání opatření k zamezení dalšího šíření nákazy. Důležité je, aby zaměstnavatel bral na zřetel specifika práce, kterou jeho zaměstnanci vykonávají. Pokud se jedná o práci, při které je vysoké riziko expozice viru SARS-CoV-2, měl by zaměstnavatel přijmout zvýšená preventivní opatření. Zaměstnavatel by měl také své zaměstnance řádně informovat o rizicích spojených s onemocněním COVID-19 a o tom, jak se proti nákaze chránit. Zaměstnanci by měli být seznámeni s postupem, jak postupovat v případě, že se u nich objeví příznaky onemocnění.

Práva zaměstnance

V případě onemocnění COVID-19 se může jednat o nemoc z povolání, pokud k nákaze došlo při výkonu práce. Typicky se to týká pracovníků ve zdravotnictví, sociálních službách nebo například učitelů. Pro uznání nemoci z povolání je nutné prokázat příčinnou souvislost mezi nákazou a výkonem práce. To může být obtížné, ale ne nemožné. Důležité je mít k dispozici veškerou dokumentaci, jako jsou například lékařské zprávy, pracovní smlouva nebo svědectví kolegů.

Srovnání uznávání Covid-19 jako nemoci z povolání v EU

Země	Uznání Covid-19 jako nemoci z povolání	Poznámky
Česká republika	Ano, pro vybrané profese	Zdravotníci, pracovníci v sociálních službách a další profese s vysokým rizikem expozice.
Německo	Ano, pro vybrané profese	Zdravotníci a pracovníci v sociálních službách.

Zaměstnanec, který onemocní nemocí z povolání, má nárok na řadu práv a benefitů. Patří mezi ně například náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku po dobu prvních 14 dnů nemoci, a to od prvního dne nemoci. Po uplynutí této doby vyplácí zaměstnanci nemocenskou dávku Česká správa sociálního zabezpečení. Dále má zaměstnanec nárok na úhradu nákladů spojených s léčením, a to jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany zdravotní pojišťovny. V případě dlouhodobých následků nemoci z povolání může mít zaměstnanec nárok na invalidní důchod.

Aktuální legislativa a judikatura

V České republice neexistuje specifická právní úprava, která by se přímo vztahovala na uznávání onemocnění COVID-19 jako nemoci z povolání. Posuzování nároku na odškodnění se řídí obecnými ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Pro uznání COVID-19 jako nemoci z povolání je klíčové prokázat příčinnou souvislost mezi výkonem práce a vznikem onemocnění. To znamená, že zaměstnanec musí doložit, že byl v práci vystaven vyššímu riziku nákazy než běžná populace. V praxi se to ukazuje jako velmi obtížné, zejména u profesí, které nejsou typicky spojovány s vysokým rizikem nákazy, jako jsou zdravotníci nebo sociální pracovníci. Zaměstnavatelé mají povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a dodržovat hygienická opatření. Zaměstnanci by měli být poučeni o rizicích a preventivních opatřeních. V případě sporu o uznání nemoci z povolání rozhodují soudy. Judikatura v této oblasti se teprve vyvíjí a existuje jen omezený počet rozhodnutí. Lze očekávat, že s postupem času a s nárůstem počtu případů se judikatura stane konkrétnější a poskytne jasnější vodítka pro posuzování nároku na odškodnění.

Kam se obrátit o pomoc

Pro uznání nemoci covid-19 jako nemoci z povolání je stěžejní prokázat, že k nákaze došlo právě při výkonu práce. V případě potřeby se obraťte na svého praktického lékaře nebo přímo na hygienickou stanici. Tyto instituce vám poskytnou informace o dalším postupu a potřebných krocích k uznání nemoci z povolání. Důležité je shromáždit veškerou dokumentaci, která může vaši situaci doložit, jako jsou například lékařské zprávy, potvrzení o pozitivním testu na covid-19, pracovní smlouva či svědectví kolegů. V případě komplikací nebo nejasností se neváhejte obrátit na právníka specializujícího se na pracovní právo. Ten vám poskytne odbornou pomoc a poradenství v oblasti vašich práv a povinností. Pamatujte, že včasná a správná reakce je klíčová pro úspěšné uznání nemoci covid-19 jako nemoci z povolání.